Jak samota dělá z telat pesimisty

Skot je společenským hospodářským zvířetem, a tak pokud jim to podmínky dovolí, tvoří stáda složená z jedinců různého stáři i pohlaví. Přesto je většina telat chovaných pro mléčnou produkci v Evropě ustájena samostatně během svých prvních týdnů života. Ačkoliv individuální ustájení je častou praxí v chovu telat, tento druh chovu může mít negativní vliv na jejich welfare (životní pohodu). Možným vhodným kompromisem mezi běžnou chovatelskou praxí a zvířecí životní pohodou by mohlo být ustájení telat v párech. Cílem vědců bylo porovnat emocionální stavy a schopnost „učit se“ u telat ustájených samostatně a po dvojicích.Celkem 22 telat z každého druhu ustájení bylo trénováno pro test kognitivního zkreslení. Telata byla nejprve učena operační úlohu, díky které si v navazující úloze byla schopna sama iniciovat nové pokusy a tím pádem se rychleji učit. Druhá fáze nazývaná diskriminační učení, spočívala v tréninku telat rozlišit změny v prostorovém umístění kyblíku. Kyblík umístěný na pozitivní straně signalizoval příchod odměny, naopak na negativní straně nedostala telata do kyblíku nic. Vědci zaznamenali a porovnali počty pokusů, které jednotlivá telata potřebovala k naučení operační i diskriminační úlohy. Následně bylo 10 párově a 10 individuálně ustájených telat vybráno k otestování jejich reakcí v situaci, kdy byl kyblík umístěn mezi pozitivní a negativní stranu.

Ustájení telat sice nemělo statisticky významný vliv na samotnou délku učení, v reakcích na ambivalentní podněty byl ovšem rozdíl patrný. Párově ustájená telata reagovala na neutrálně umístěný kyblík pozitivněji než telata ustájená individuálně a ve většině případů očekávala spíše odměnu než prázdnýkyblík. V lidském světě bychom mohli říct, že byla tato skupina zkrátka více optimistická. Což (podobně jako u lidí) vypovídá o tom, že se telata ustájená v párech nacházela v pozitivnějších emocionálních stavech. Tato studie tak jako první dokazuje, že párové ustájení zlepšuje emocionální stavy (a tím i welfare) chovaných telat.

---

Autoři vědecké práce:

Doc. RNDr. Marek Špinka, CSc.

Mgr. Katarína Bučková, Ph.D

Původní práce:

Bučková, K., Špinka, M. & Hintze, S. 2019. Pair housing makes calves more optimistic. Scientific Reports 9(1). ISSN 2045-2322. DOI: 10.1038/s41598-019-56798-w

Původní článek v plném znění naleznete zde:

https://www.nature.com/articles/s41598-019-56798-w

Spoluautor vědecké práce: Doc. RNDr. Marek Špinka, CSc.

Doc. RNDr. Marek Špinka, CSc.

Vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě UK. Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby zkoumal chování a welfare hospodářských zvířat. Nyní se na České zemědělské univerzitě zabývá etologií sociálního chování a na Filosofické fakultě UK přednáší srovnávací a evoluční psychologii.

Spoluautorka vědecké práce: Mgr. Katarína Bučková, Ph.D

Mgr. Katarína Bučková, Ph.D

Absolventka Ph.D. štúdia na Katedre etologie a zájmových chovů ČZU a členka Českej a slovenskej etologickej spoločnosti. Centrom jej vedeckého záujmu je welfare (životná pohoda) mliečneho dobytka a hodnotenie emocionálnych stavov zvierat.