Sociálně deprivovaní raci

Je prokázáno, že nedostatečný sociální kontakt v rané fázi života negativně ovlivňuje další vývoj jedince a vede k nevratným změnám v chování. Prvotním a také nejdůležitějším společenským kontaktem mláděte je kontakt s rodiči, zejména pak s matkou. Psychologové i sociologové celého světa zkoumají sociálně deprivované děti a také následky jakými může být zpomalený vývoj řeči, nedůvěra k lidem či zvýšená agresivita. Ačkoliv u obratlovců je tento syndrom dobře znám, u bezobratlých byl doposud prokázán pouze u švábů a eusociálního hmyzu. Eusociální hmyz představuje druhy žijící ve společenstvích a společně pečující o potomstvo. Typickými představiteli této skupiny jsou například mravenci či včely.

Raci jsou ovšem subsociální bezobratlí živočichové, jejich příbuzenské sociální interakce jsou tak omezeny pouze na dočasný vztah matky k jejím potomkům. Agonistické chování, které u živočichů pozorujeme při obraně či útoku na další jedince stejného druhu, bylo zkoumáno právě s ohledem na sociální deprivaci u mladých jedinců, kteří byli předčasně izolováni od matky. Jako modelový druh posloužil rak červený (Procambarus clarkii). Ve srovnání s běžně inkubovanými mláďaty se deprivovaní jedinci projevovali jinak. Vědci u nich pozorovali chování srovnatelné se sociálně deprivovanými obratlovci. Takto postižení raci byli agresivnější, pomaleji rostli, preferovali útočné chování mířící na zadeček soupeře a nerespektovali výsledky předchozích soubojů. Když byla deprivovaná mláďata přidána do skupiny ostatních mláďat, narušila chování celé skupiny.

Získané poznatky jsou přínosem pro celou řadu odvětví. Metoda inkubace mláďat v izolaci od matky se totiž běžně používá jak v produkční a okrasné akvakultuře, tak i v záchranných chovech. Prokázání sociální deprivace u raků navíc naznačuje, že se tento syndrom může vyskytovat u všech druhů živočichů, které mají vyvinutou rodičovskou péči.

---

Spoluautor vědecké práce:

doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.

Early ontogeny social deprivation modifies future agonistic behaviour in crayfish

Původní článek v plném znění naleznete zde:

https://www.nature.com/articles/s41598-019-41333-8

Spoluautor vědecké práce: doc. Ing. Jiří Patoka, Ph.D., DiS.

Docent na katedře zoologie a rybářství České zemědělské univerzity v Praze, kde mimo jiné garantuje a vyučuje předměty akvaristika a produkční akvaristika. Zajímá se o chov, biologii, etologii a taxonomii sladkovodních korýšů a na kontě má několik vědeckých popisů nových druhů raků. Rovněž studuje invazní organizmy, a to především v souvislosti s mezinárodním obchodem s akvarijními živočichy a rostlinami. Věnuje se i popularizaci vědy. Napsal čtyři chovatelské příručky, metodiku o chovu raků v akváriích, a spolu s kolegy vytvořil české názvosloví infrařádu rakotvárných. Je také hlavním autorem či spoluautorem více než padesáti vědeckých a odborných článků. Aktivně spolupracuje s osmi indonéskými univerzitami a v roce 2017 vedl první českou expedici zaměřenou na raky na Novou Guineu. Aktivně se zasazuje o ochranu endemické fauny v Indonésii. Je členem České limnologické společnosti a The Crustacean Society.