Země ledu

Antarktida, kontinent superlativů – je nejsušší, nejizolovanější, nejchladnější a ledovcovým štítem nejpokrytější kontinent. I přes své nehostinné podmínky se tato polární oblast stala domovem, jak pro některé přizpůsobivější organismy v moři, tak ty, které díky svým fyziologickým schopnostem na kontinentu vydržely. Zejména extrémní chlad a sucho je pro tamní suchozemskou biotu největším nebezpečím. Jak může dlouholetá izolace díky obklopení oceánem a kruté podmínky změnit genetickou diverzitu organismů, které zde žijí? Můžeme spekulovat o mechanismu, který utváří tamní populace a celou jejich historii?

Právě takové otázky vyvstaly na mysli skupině vědců, kteří se rozhodli o životě na ledovém kontinentu zjistit víc. Modelem studie jim byli limno- terestričtí mikroskopičtí Bdelloidní vířníci, známí jako dávní asexuálové, kteří po miliony let dědí svůj genom z generace na generaci, aniž by se pářili s partnery. Noví potomci zkrátka vznikají dělením samotného vajíčka a vířníci nám tak svou reprodukční strategií opět připomínají, jak dokáže být příroda fascinující.

Vědci v rámci studie porovnávali genetickou diverzitu mitochondriálního genu antarktických vs. severoamerických, evropských, asijských, australských či afrických vířníků a zjistili, že ti antarktičtí jsou opravdu unikátní. Ikdyž jsou Bdelloidea, tedy třída vířníků, kosmopolitní (její zástupci jsou rozšířeni po celém světě), antarktické druhy oplývají vysokou endemicitou. Vyjma Antarktidy nebyl nalezen kontinent, který by měl alespoň jeden endemický druh. Překvapením bylo, že mají nižší genetickou rozmanitost a jsou na úrovni druhů vývojově mladší, než mimo-antarktické druhy. Populační historie dnešních antarktických vířníků je tedy výrazně kratší (přibližně 2 miliony let), než těch žijících mimo Antarktidu (až 50 mil. let). Proč tomu tak je můžeme zatím jen spekulovat. Podle vědců se jako pravděpodobné vysvětlení jeví selektivní vymírání druhů bez adaptací na drsné podmínky jihu. O existenci nových potenciálních adaptací vědci prozatím vedou dialog.

Odkaz na publikaci:

https://onlinelibrary.wiley.com/doi/epdf/10.1111/jbi.14116

Cakil, Z. V., Garlasché, G., Iakovenko, N., Di Cesare, A., Eckert, E. M., Guidetti, R., … & Fontaneto, D. (2021). Comparative phylogeography reveals consistently shallow genetic diversity in a mitochondrial marker in Antarctic bdelloid rotifers. Journal of Biogeography.

Spoluautorka vědecké práce: Mgr. Eva Štefková Kašparová

Mgr. Eva Štefková Kašparová

Je absolventkou Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity. Již během svého studia se začala specializovat na genetiku polárních ekosystémů (ryby, malí bezobratlí). V současné době působí na katedře genetiky a šlechtění FAPPZ ČZU v Praze, zároveň již od roku 2010 úzce spolupracuje s Akademií věd české republiky. Aktivně se účastní konferencí a pravidelně publikuje vědecké práce se zaměřením na genetiku a fylogeografii, zejména pak v polárních oblastech.