Zmutovaní roztoči

Kleštíka včelího (Varroa destructor) bychom pouhým okem snadno přehlédli. Tento drobný parazit dorůstá průměrně jednoho až dvou milimetrů, v minulých letech však způsobil úhyn až třetiny včelstev. Velké ztráty nutí včelaře jednat a to nejčastěji s použitím veterinárních přípravků. Ve včelařství však existuje pouze malé množství látek toxických pro roztoče, které současně neohrozí včelu a nesou minimální riziko přenosu reziduí do medu. Jednou z nejužívanějších látek, která tyto parametry splňuje, je tau-fluvalinát, který nalezneme hned v několika registrovaných přípravcích. Časté a nesprávné využívání těchto přípravků vede již od 90. let minulého století ke vzniku rezistence roztoče po celé Evropě.

Odolnost roztočů je spojena s bodovou mutací genu. U roztočů dochází k záměně aminokyselin v sodném kanálu. Tento kanál je zodpovědný za přenos nervových vzruchů v těle parazita. Při správné aplikaci naváže molekulu tau-fluvalinátu, dochází k přerušení přenosu nervového vzruchu a k úmrtí roztoče. U jedinců s genovou mutací k úmrtí nedochází a opakovaná aplikace naopak posiluje roztoče i pravděpodobnost jeho výběru při dalším rozmnožování.

Vědci porovnali několik stovek vzorků roztočů, které se podařilo nasbírat za posledních osm let. V průměru 9 % vzorků obsahovalo rezistentní jedince, 56 % vzorků obsahovalo jedince citlivé vůči tau-fluvalinátu a zbylých 35 % obsahovalo jedince z obou kategorií. Po zanesení výsledků do mapy, byla odhalena dvě ohniska výskytu odolných roztočů na jižní Moravě a v západních Čechách. Výsledky, které studie přinesla, jsou však povzbudivé. Ačkoliv se vyskytují roztoči, na které jsou testované přípravky neúčinné, ohniska se v průběhu sledovaného období nerozšiřovala. Kromě toho se rezistentní populace objevily i na několika jiných místech a v následujících letech opět zmizely. Podle vědců je to zejména díky tomu, že zmutovaní jedinci jsou méně životaschopní a při vynechání aplikace přípravků postupně mizí.

Vědci tak na závěr doporučují léty osvědčenou praxi střídání přípravků proti roztočům. Během výzkumu navíc vyvinuli snadnou metodu lahvičkových testů. Díky nim včelař zjistí, s jakou populací parazita se potýká a následně ví, zda má využít přípravků na bázi tau-fluvalinátu a nebo alternativní léčby.

---

Spoluautor vědecké práce:

Ing. Ivo Doskočil, Ph.D.

Spatio-temporal dynamics of Varroa destructor resistance to tau-fluvalinate in Czechia, associated with L925V sodium channel point mutation

Původní článek v plném znění naleznete zde:

https://doi.org/10.1002/ps.5242

Spoluautor vědecké práce: Ing. Ivo Doskočil, Ph.D.

Ivo Doskočil absolvent oboru výživa zvířat a dietetika na FAPPZ ČZU. Navazující doktorské studium ukončil v roce 2016 v oboru obecná zootechnika na FAPPZ ČZU. Během doktorského studia se podílel také na projektech zaměřených na včelu medonosnou a kleštíka včelího. Po ukončení doktorského studia nastoupil na Katedru mikrobiologie, výživy a dietetiky, kde v současné době působí jako vědecko-výzkumný a pedagogický pracovník. V současné době je jeho hlavním výzkumným zaměřením vliv složek potravy a chemických látek od přírodních po syntetické na lidský gastrointestinální trakt a jeho buňky s možností ovlivnění schopnosti probiotik kolonizovat gastrointestinální trakt.